Po prvotních dobrodužných zážitcích v Bangkoku nás čekal let na otočku do HongKongu, kterej byl celkem náročnej kvůli minimu času na servis a většinové absence angličtiny u pasažérů. Let jsme ale i tak zvládli a už se nemohli dočkat na další den v srdci Thajska, tentokrát vybavení zkušenostmi a poučení z chyb předešlýho layoveru.
Od té doby, co jsem přijela do Dubaje, mě střídavě navštěvuje a opouští trochu větší nachlazení. Teď je zrovna to období, kdy mě zase potěšilo svojí návštěvou.
Ani nevím, kde začít. Když nepočítám Düsseldorf, tyto tři destinace byly moje první pořádné layovery se vším všudy. A když říkám se vším všudy, tak opravdu se vším - ochutnala jsem své první korejské barbecue, ztratila sebe, svý nervy a taky kamarádku v obchoďáku, opila se na Nový rok ve Vietnamu, potkala úžasný lidi a hlavně poznala skvělý místa.
Je půl dvanácté v noci a já sedím na židli ve full uniform (klobouček na mě čeká položený na kufru) a s pohledem na svoji postel se rozmazluju myšlenkou, jak bych si tam 100x raději lehla zpátky, než se chystala na let do Jižní Koreji.
Tak jsem se konečně nechala oficiálně vyzpovídat o práci letušky v Emirates. Pod lupu si mě vzala Jana Leblanc, autorka vlastního blogu Co mi udělalo radost. S Janou jsme se sešly na mém layoveru v Kuala Lumpur, kde už pár let žije, a vyptala se mě na vše od open day do Emirates až po životě v Dubaji.