Vzpomínáte, jak jsem v jednom článku přísahala, že se mnou to cestování tak náročný normálně nebývá? Tak tento článek bude potvrzením, že si občas trochu lžu do kapsy. Ve dvou naprosto nesouvisejících událostech popíšu, jak to výletování se mnou může být veselý.
Přesnější název tohoto článku by byl "Pařba v Hanoji a kocovinová léčba v UNESCO památce". Tím bych spíš zaujala pozornost, ale taky bych tím prozradila příliš mnoho. Tohle je poslední část asijské jízdy a jaká je náhodička, že se rozepíšu zrovna o zakončení roku a oslavě Silvestra ve Vietnamu?
Po prvotních dobrodužných zážitcích v Bangkoku nás čekal let na otočku do HongKongu, kterej byl celkem náročnej kvůli minimu času na servis a většinové absence angličtiny u pasažérů. Let jsme ale i tak zvládli a už se nemohli dočkat na další den v srdci Thajska, tentokrát vybavení zkušenostmi a poučení z chyb předešlýho layoveru.
Od té doby, co jsem přijela do Dubaje, mě střídavě navštěvuje a opouští trochu větší nachlazení. Teď je zrovna to období, kdy mě zase potěšilo svojí návštěvou.
Ani nevím, kde začít. Když nepočítám Düsseldorf, tyto tři destinace byly moje první pořádné layovery se vším všudy. A když říkám se vším všudy, tak opravdu se vším - ochutnala jsem své první korejské barbecue, ztratila sebe, svý nervy a taky kamarádku v obchoďáku, opila se na Nový rok ve Vietnamu, potkala úžasný lidi a hlavně poznala skvělý místa.