Je půl dvanácté v noci a já sedím na židli ve full uniform (klobouček na mě čeká položený na kufru) a s pohledem na svoji postel se rozmazluju myšlenkou, jak bych si tam 100x raději lehla zpátky, než se chystala na let do Jižní Koreji.
Tak jsem se konečně nechala oficiálně vyzpovídat o práci letušky v Emirates. Pod lupu si mě vzala Jana Leblanc, autorka vlastního blogu Co mi udělalo radost. S Janou jsme se sešly na mém layoveru v Kuala Lumpur, kde už pár let žije, a vyptala se mě na vše od open day do Emirates až po životě v Dubaji.
Jak by se řeklo v jedné reklamě na ACC long, “hotovo, odkašláváme”. V mém případě bych teda spíš měla říct “hotovo, letíme”.
Je pátek a právě mě čeká první uniform check. Stojím před (bývalou) letuškou, která vypadá jako reklama na Barbie po 30 letech s naprosto předstíranou přátelskostí.
Už jsem zapomněla, jak je to těžký. Přestěhovat se do nové země, začít se vším znovu od začátku, dělat si nové přátele a snažit se naprosto holý pokoj přeměnit na útulný domov.