Co stojí ale za zapamatování byla cesta zpět z klubu. Jelikož v Dubaji jezdí poslední metro o půlnoci (člověk by si řekl, že v takové metropoli, kde si můžete objednat cokoli kdykoli chcete, bude jezdit 24/7), nezbylo mi nic jinýho než si objednat taxíka. Mýho taxikáře jsem si mezi záplavou dalších taxíků a příležitostných limuzín bez problémů odchytila a už jsem si to jela nazpět domů. Cesta netrvala dlouho a když řidič přibrzdil před vchodem, ptá se mně, jestli budu platit 'cash or card'. Tu noc jsem platební kartu už celkem provětrala, a tak jsem se rozhodla platit hotově. Podala jsem mu dostatek bankovek a když se nehrnul k tomu, aby mi sám vrátil 2 dirhamy, řekla jsem si, že mu udělám hezčí večer a nechám mu to jako dýško.
Zkontrolovala jsem si, že mi vrátil 50 dirhamů, popřála jsem mu hezkej večer a s vidinou toho, jak padnu do peřin, jsem spěchala k výtahům. Taxikář odjel, já jsem byla už skoro uvnitř budovy a najednou si uvědomím, že jsem mu nedala 100 dirhamovou bankovku, jak jsem si myslela, ale 200 dirhamovou. Teď vás potrápím menší matematickou slovní úlohou.
Cesta z klubu domů stála 48 dirhamů. Já u sebe měla 200 dirhamů, které jsem použila na zaplacení taxíku. Nazpět od taxikáře jsem dostala 50 dirhamů. Kolik dirhamů jsem zaplatila taxikáři navíc nad cenu jízdy?
Jestli se vám to nechce počítat, tak tady je správná odpověď. Zaplatila jsem o 100 dirhamů navíc, plus ty 2 dirhamy, který jsem mu ještě v dobré víře nechala. Já se ze sebe... Rychle jsem se otočila, že si půjdu pro svý peníze (100 dirhamů dýško je na český asi 620 korun a to rozhodně není standardní dýško pro taxikáře, ani v luxusní Dubaji), ale taxikář už byl samozřejmě pryč. Už se nedalo nic dělat, šla jsem teda spát, v duchu ho proklínala a sesílala na něj všechny špatný karmy světa.