Hned na úvod vám dám jednu radu. Nejezděte do Říma v období vánočních svátků, a už vůbec ne na Silvestr. Z hlavního města Itálie se stává jeden velký karneval pro turisty.
Bad hair day
Je pátek a právě mě čeká první uniform check. Stojím před (bývalou) letuškou, která vypadá jako reklama na Barbie po 30 letech s naprosto předstíranou přátelskostí.


Nedá se nic dělat, všechno musí být do pondělí ťip ťop. Náušnice, nehty a stíny jsem vyřešila hned, s vlasy to už byl ale tvrdší oříšek. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou obarvení vlasů doma, ale s mým štěstím a umem bych ty vlasy opravdu měla oranžový, a tak jsem se nakonec rozhodla jít do jednoho šíleně fancy salonu (na doporučení Barbie). Za poslední roky jsem si navykla na zrzavý přeliv a to byl i plán pro první návštěvu dubajského salonu.
Salon vypadal sice jako z Netflixové série Dubai Bling, ale přeliv mi na první dobrou úplně nechytl, takže mi to kadeřnice musela dávat na dvakrát. A za tuhle všechnu nádheru jsem svoji peněženku odlehčila skoro o 600 (!) dirhamů.
Po druhým pondělním uniform checku, kdy mi vlasy byly stále vytknuty, si teda řeknu, že na ty fancy dubajský salony kašlu a vlasy si přebarvím na svoji původní hnědou, ať mám pokoj.
Tentokrát jsem šla do salonu 5 minut od mýho ubytování. Ujme se mě jedna přátelsky vyhlížející Filipínka (celkem změna od Barbie ve středním věku) a nejmíň 20 minut probíráme moje požadavky na správný odstín, který by se co nejvíce přiblížil mým původním vlasům. Všechno si odsouhlasíme, ještě k tomu dostanu nějakou special treatment na vlasy a o hodinu později sedím v křesle s novýma vlasama.
A když říkám novýma, tak vážně myslím NOVÝMA. Nevím teda, jestli jsem barvoslepá já nebo ta Filipínka, nerozuměla mi nebo chtěla experimentovat a já jsem se zdála jako dobrej pokusnej králík, ale moje vlasy jsou černý. Černý! Kdybych chtěla, s čistým svědomím můžu jít letos na Halloween za Samaru z hororu Kruh.
Nedá se nic dělat, tvářím se jako měsíček na hnoji jak jsem spokojená, vytřesu teď už z dost vytřepané peněženky dalších 500 dirhamů a běžím si na pokoj postěžovat sobě do zrcadla.
Jediný, co teda té Filipínce musím nechat je, že mám ty vlasy jemný jak nikdy předtím. Tak aspoň ta special treatment vyšla. :D
Začti se do dalších příběhů
Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Nejspíš tomu tak opravdu bude, protože i pro mě to byla na konci roku cílová destinace. Došla jsem tam ale přes Budapešť v Maďarsku, kde se mluví jazykem, který v uších cizince zní jako zaklínadlo. Jestli mě někdo proklel, nevím, ale kouzelné to rozhodně bylo!
Poslední touchdown
Stojím na nástupišti hlavního nádraží ve Vídni, nepřítomně koukám před sebe a zabalená v ubohým podzimním kabátu se snažím co nejhlouběji schovat do šály. Tentokrát mě nečeká ani layover ve Vídni, ani kratší dovolená v Brně. Ne, přistála jsem, nadobro. Absolvovala jsem svůj poslední "touchdown" s Emirates.
Druhá šance v Kapském Městě
Po poslední návštěvě Kapského Města a střetnutím s místní kriminalitou jsem k hlavnímu městu Jihoafrické republiky chovala určitou nedůvěru. Místo layoveru plného deště a slz mě ale čekaly neuvěřitelné dobrodružství, které se neobešly bez trochy adrenalinu.